Evropské úmluvy o krajině
"Stav krajiny je vždy odrazem stavu společnosti"
Vážení členové vlády, poslanci a senátoři České republiky, dámy a pánové, občané České republiky,
odborná i laická veřejnost doma i v zahraničí si stále více uvědomuje význam a nutnost účinné a efektivní ochrany doposud opomíjené složky přírodního a kulturního dědictví - historické kulturní krajiny. Tým odborníků připravil na základě iniciativy orgánů Rady Evropy ve Štrasburku velmi kvalitní koncepční dokument, Evropskou úmluvu o krajině (European Landscape Convention CETS No.176, dále jen Úmluva), která plně docenila přírodní a kulturní hodnoty krajiny a stala se nástrojem zakotvujícím potřebu nového náhledu na veškerou krajinu. Úmluva byla již v roce 2003 ratifikována všemi státy Evropské unie, od 1.10. 2004 se stala závaznou i pro Českou republiku a 24. 1. 2005 byla publikována ve Sbírce mezinárodních smluv ČR (částka 6) pod číslem 13 jako Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Evropské úmluvy o krajině.
Již v předkládací zprávě pro vládu ČR (MŽP ČR, 2002) se uvádí:
"Krajina hraje významnou a vpravdě nezastupitelnou roli při utváření prostředí, kultury a života společnosti, je tedy ukotvení její aktivní a dynamické ochrany, jakož i řízené péče (managementu) nepochybně jednou z priorit veřejného zájmu. Specifický charakter krajiny přispívá k vytváření místní kultury, je základní složkou evropského přírodního a kulturního dědictví a významně se spolupodílí jak na plnohodnotném životě lidí, tak i na udržování a posilování evropské identity. Tyto parametry svrchovanou měrou naplňuje i krajina historických českých zemí, která je v řadě svých rysů typická a jedinečná."
Pokud má Česká republika dostát svým závazkům, ke kterým se podpisem a ratifikací Úmluvy zavázala, je nevyhnutelné, aby tento dokument účinným způsobem reflektovaly nejen vládní instituce a politická uskupení, ale aby byla přijata a aplikována i na regionální a lokální úrovni, a především, aby význam kulturní krajiny reflektoval i výzkum a vzdělávání nejmladší generace.
Přesto, že zabezpečení realizace Úmluvy bylo již v Usnesení vlády ČR č. 1049 ze dne 30. 10. 2002, které její implementaci uložilo ministrům životního prostředí, zemědělství, pro místní rozvoj, kultury a školství, mládeže a tělovýchovy, a bylo zpracováno již mnoho podpůrných dokumentů, praktický proces implementace Úmluvy neprobíhá, neboť jej žádné ministerstvo, politická uskupení ani veřejní činitelé nepodporují ani nedeklarují krajinu jako jednu z hlavních hodnot a priorit udržitelného rozvoje České republiky.
Já níže podepsaný občan, v souladu se zákonem č. 85/1990 Sb., o právu petičním, se na vás obracím s požadavkem schválit, v duchu slov profesora Dobroslava Líbala, který definoval kulturní krajinu jako "nedostižnou souhru přírody a ušlechtilého projevu lidského ducha.", usnesení vlády, kterým bere na vědomí iniciativu občanů za faktické naplňování a realizaci Evropské úmluvy o krajině, jejímž hlavním cílem je zajištění ochrany, údržby a revitalizace krajiny, a kterým zřídí, zplnomocní, bude koordinovat a kontrolovat činnost Mezirezortní komise pro implementaci Evropské úmluvy o krajině složené z pověřených zástupců jednotlivých zainteresovaných ministerstev a odborné veřejnosti.
Vláda tímto usnesením uloží povinnost všem ministrům vytvářet a naplňovat ohleduplné a z hlediska charakteru krajiny udržitelné krajinné politiky, a to za účasti odborné veřejnosti ze strany ČKA, státní správy, vědecké sféry i nevládních sdružení (zejména české národní organizace IFLA - International Federation of Landscape Architects), a dále pak zohledňovat cílové charakteristiky krajiny při formování Politiky územního rozvoje, Politiky krajiny a jiných při plánování krajiny a vzniku souvisejících rezortních i nerezortních koncepcí a strategií. Mezirezortní komise bude pověřena vládou k realizaci implementace Úmluvy a bude zplnomocněna koordinovat a řídit spolupráci jednotlivých ministerstev a prosazovat následujících dvanácti bodů - DVANÁCTERO KULTURNÍ KRAJINY ČESKÉ REPUBLIKY.
